Oldřich Sova

Oldřich Sova

Oldřich Sova alias OwlCastle aneb Sovička
Oldřich Sova
OwlCastle@seznam.cz
Nacházíte se na stránkách RC modelaření ...

Stránky se průběžně doplňují podle tvorby modelů

Mistel DFS 230 & Bf-109E.JPG

Potahování kloboukovým papírem, broušení a barvení

POTAHOVÁNÍ KLOBOUKOVÝM PAPÍREM
Nadpis jako sám o sobě asi zní dosti zajímavě, avšak někteří modeláři používající této metody vědí, o co jde. Před nedávnem jsem se někde dočetl, že některý modelář zkoušel potahovat letadlo papírem z tiskárny, což muselo být nejen o nervy, ale navíc ve finálním potažení modelu i relativně těžké svojí váhou. Proto si tedy nejprve vysvětlíme, co to ten "kloboukový" papír vlastně je za zázrak a jak složitě se shání a nakonec jak se s ním pracuje.. :-) Pochopitelně píši pouze svoji zažitou metodu potahování tímto materiálem, neboť sto lidí, sto způsobů potahování papírem.
Co to tedy kloboukový papír je? Kloboukový papír je papír s různosměrným kladením celulózových vláken, na jedné straně je papír hladký a na druhé straně papíru je papír porézní /hrubší/.. Různosměrné rozložení vláken činí tento papír zajímavým a skrývá jak klady, tak i zápory pro práci potahování. Velikou výhodnou vlastností díky takto uspořádaným vláknům je možnost papíru se do určité míry přizpůsobovat nerovnostem povrchu a lze jej mírně natahovat, protahovat a tvarovat. To je ta velká kladná vlastnost, mezi tu zápornou co nás prudí, patří pevnost při zvlhčené podobě (při potahování). Při méně opatrném zacházení se za mokra či vlhka snadno potrhá, avšak při troše cviku a praxe jde později již při potahování o rutinu. Kde ovšem koupit kloboukový papír mi trvalo delší dobu vypátrat.. Zadával jsem totiž ve vyhledávačích mylně kloboučnický ( namísto kloboukový) papír. Nakonec jsem zjistil, že je všude kolem nás a skoro na každém kroku.. Používá se počínaje potravinami přes oděvy až po květinářství - je to vlastně papír, do kterého balí jak zákusky, jak trička tak i v květinářství květiny. Na internetu se dá koupit v různé gramáži na m2 a v různých nejen barvách ale i s různými grafickými motivy.. Těch se ale raději vyvarujeme, později vám napíši proč. Na ukázku na obrázcích níže.
Kloboukový papír 25g.jpg
Papír kloboukový.jpg
Kloboukový papír-25g.jpg
Papir kloboukový-25g.jpg
Pusťme se tedy do teorie potahování polystyrénových modelů. Jak postupovat krok po kroku ke zdárnému potažení modelu? Nejprve je nutné mít připravenou čistou pracovní plochu a přichystané po ruce následující pomůcky: Disperzní zředěné lepidlo Herkules nebo Pattex wood, několik štětečků, plochý štětec, houbičku, molitan, nůž, nůžky, tužku, zvlhčovací láhev s vodou a mechanickým rozprašovačem, tužku, pravítko, trojúhelník, utěrku na ruce a pochopitelně ten základ, tedy kloboukový papír a buď tabuli skla, gumový ubrus nebo větší kus igelitu (já používám krycí sklo stolu).. Můžeme mít po ruce i papírovou lepící pásku na případné výztuhy např. křidélek, náběžných a odtokových hran apod. a dobré je mít i možnost umytí rukou během lepení.
Lepidlo si předem naředíme na konzistenci smetany. Poměr zásadně neuvádím, neboť lepidla mívají různou hustotu již při jejich zakoupení - namíchané lepidlo nesmí být úplně tekuté, ale ani husté. Při hustém by nám nešlo posouvat s papírem a ten by se při prvním pokusu o opravu zvedáním (odlepováním)papíru zajisté potrhal - vím to, zažil jsem to několikrát a to se teprve člověk na sebe vzteká, že to nezředil.. :-) Poté si nachystáme, promyslíme a navrhneme "střih" potahu. Předkreslíme si měkkou tužkou tvar potahu (záplaty) tak, aby měl potah alespoň 10-15 mm přesah přes další potah a byl hrubší a matnější stranou papíru směřován na potahovaný předmět (trup, křídlo), podobně jako se to dělá při nažehlovací folii. Začneme tedy trupem. Nejprve zkontrolujeme, zdali je obroušený materiál zbavený prachu, nečistot či nerovností, pokud ne, nejprve si jej připravíme. Předkreslený díl si vystřihneme a nastříháme si díly alespoň na potah jedné strany (nejlépe však celého trupu), vše je dobré si zkusmo tzv. na sucho vyzkoušet předem, tím bychom se později nemuseli zdržovat opravami, kreslením a stříháním při samotném lepení. Vybraný díl si položíme na stůl s nepromokavou podložkou, sklem či ubrusem. Nachystáme si lepidlo, štětce na jeho nanášení na model a jeden větší plochý štětec s různými kousky molitanů na přihlazování.. Místo, které chceme pokrýt (potáhnout) papírem si důkladně potřeme připraveným lepidlem a dobře rozetřeme po celé ploše, tak aby byl povrch zjevně vlhký. Vystřižený tvar potahovacího kloboukového papíru si rozprostřeme na nepromokavém povrchu a opatrně jemnou mlhou pokropíme rozprašovačem tak, že bude viditelné jeho ztmavnutí, tedy zvlhčení na celé jeho ploše. Od tohoto okamžiku začíná pro ty, co potahují poprvé ten pravý „boj“ o zkušenosti, zručnost a čas.
Potah kloboukovým papírem (1).jpg
Potah kloboukovým papírem (2).jpg
Potah kloboukovým papírem (4).jpg
Broušení kloboukového papíru.jpg
Pro ty zkušenější tzv. „potahovací taneček“.. Papír opatrně uchopíme, sejmeme z podložky, držíme svisle, dopravíme nad předem natřené místo potahování a hrubou navlhčenou stranou opatrně položíme na místo určení a pomalu spouštíme na plochu současně s přihlazováním houbičkou či větším plochým štětcem přitlačujeme a roztíráme. Papír pomalu samovolně navalujeme tak, že před sebou tzv. tlačí vzduch a přisává se k natřenému podkladu. Pokud se nám někde přece jen vytvoří bublina a nejde rozhladit, tak pozvedneme papír nahoru a navalujeme znovu, dokud to není podle našich představ. Důležité je papír vyhladit, někde trošku popotáhnout, prohnout a při tom ho nepotrhat. S trochou trpělivosti a zkušenostmi s tím, či jiným druhem papíru a jeho vlastnostmi, či jejich různou gramáží se to nakonec stane zábavnou rutinou s nádherným konečným vzezřením celého potaženého a nabarveného modelu. Po přihlazení prvního potahového tvaru pokračujeme druhým kusem stejně, jen s rozdílem, že přetřeme lepidlem ještě tak 10-15 mm prvního pruhu potahu, abychom mohli napojit potahy na sebe. A pokračujeme stejně jako s prvním dílem potahu. Tak aplikujeme potah ze všech stran trupu. Zásadně bychom měli kvůli správnému překrytí potahu lepit papír směrem od ocasu po nos trupu. Po dokončení potahu trup zavěsíme někam volně do prostoru, avšak nikdy nesušíme fénem, na topení nebo na přímém slunci. Trup nebo křídlo by se nám zaručeně pokroutily. Nejlepší je samovolné schnutí v místnosti nebo ve stínu venku. Trvá sice delší dobu, ale výsledek je zaručeně bez pokroucení a bez bublin. S potahováním křídla je to vlastně obdobné. Musíme potáhnout celé křídlo stejným způsobem, avšak s tím rozdílem, že nejprve potáhneme spodní část křídla s přesahem 10-15 mm a poté horní část křídla taktéž s přesahy a necháme opět volně proschnout. Stejným postupem se potahují i zadní kormidla zhotovená z depronu, potpronu a podobných materiálů. Jelikož jsou tyto materiály vždy z jedné strany naprosto hladké a občas i mastné, je důležité je nejprve odmastit lihem nebo jarovou vodou a já osobně ještě přehlazuji (přebrušuji) velice jemným smirkem, abych narušil tu „lesklost“ povrchu a lepidlo s potahem drželo lépe. Zaschnutý trup i křídlo získají několikanásobnou odolnost proti oděrkám, jsou mnohem pevnější, mají menší odpor a výborně se potom natírají či stříkají barvami. Při tom hmotnost se jim zvýší jen nepatrně. Potahovat tímto způsobem se zajisté dají i balzové trupy nebo křídla s balzovým potahem, avšak podle mého názoru je potah fólií jednodušší, hezčí a pevnější, tudíž kloboukový papír je spíše na polystyréňáky. A jak potahovat lze shlédnout na mém videu.. Máme potaženo a potahy nám pořádně proschnuly, co dál?
BROUŠENÍ POTAHU
Po důkladném proschnutí potahu kloboukovým papírem je před námi další úkol, tentokrát není mokrý nýbrž prašný, tedy broušení potahu a finální úprava před nátěrem či stříkáním barvou. Připravíme si opět molitan, několik hrubostí smirkových papírů, brusící mřížku, větší plochý štětec a prkénko s brusným papírem. Nejprve otrháme nebo opatrně odbrousíme starší brusnou mřížkou převislé prapory či cáry kloboukového papíru a povrch občas ofoukneme, aby se nám odbroušené kousky nemotaly pod mřížkou. Tímto hrubým obroušením začínáme náběžnou stranou, odtokovou hranou a pokračujeme po obvodu křídla. Potom dobrousíme překrytí na plochách křídel, kolem křidélek a podobně. Po hrubém obroušení pokračujeme a opatrně zdokonalujeme přechody a spoje, hrany a oblouky a vybrušujeme do dokonalého (neviditelného) přechodu a hladkosti. Podobně to provedeme s trupem a ocasními kormidly. Vše doslova „vyleštíme“ do hladka, zbavíme prachu. Tím jsme vlastně připraveni k závěrečnému finiši, tedy nátěru či nástřiku – tzv. finální povrchové úpravě.
NÁTĚR - NÁSTŘIK POTAŽENÉHO MODELU
Zde je mnoho diskutovaných otázek. Raději nátěr nebo nástřik, jakou barvou, lze použít i syntetiku či jinou barvu apod. Začnu nejprve tím, jak to dělám já. Ostatní mohou mít výhrady, avšak na mém pracovním způsobu to nic nezmění, dokud nevyzkouším něco „lepšího“ než to dělám já..  Zatím jsem několik věcí už zkoušel, ale zůstávám u svého postupu. Co budeme potřebovat, to záleží z části na tom, zda volíme nátěr rukou nebo nástřik pistolí či airbrushem. Pochopitelně základem je barva nebo několik barev, podle kamufláže letadla. Takže barvu, měkkou tužku, štětec, noviny, maskovací malířskou pásku, ředící kapalinu (vodu), štětce, molitanový malý váleček, molitany, hadříky na ruce, nádobku na praní štětců nebo místo štětců kompresor se vzdušníkem a vzduchovou stříkací pistoli nebo airbrush. A teď pozor! Já navíc používám i penetrační roztok (jen již nevím název). Měl jsem zbytek v lahvi nafialovělého penetračního roztoku na beton a ten teď používám také. Takže nejprve si vše přichystám a štětcem nebo stříkací pistolí nanesu na model (na křídlo i trup) nástřikem vrstvičku penetrace a nechám proschnout. Poté si předkreslím lehce tvary kamufláže tužkou a nastříkám nebo natřu jednu zvolenou barvu. Po zaschnutí zvolím druhou barvu kamufláže a donatírám či dostříkám zbylá místa. Pokud je barev více, tak postupně pokračuji až do dokončení kamufláže. Potom pracuji-li štětcem donatírám světle modrou ještě spodek křídel a trupu s kormidly. Pracuji-li s pistolí, musím před nástřikem spodku modrou barvou použít maskovací pásku s novinami pro zakrytí již nastříkané kamufláže, kabiny a jiných částí, kam si nepřejeme, aby se barva dostala. Potom opatrně provádím nástřik. Tím je hlavní nástřik hotový a nechávám jej do druhého dne proschnout. Druhý den odstraním maskovací ochranné pásky a noviny a pouštím se do nátěru imatrikulace, detailů a výsostných znaků. Tuto operaci dělám převážně ručně pomocí štětečků. Nejprve si vše předkreslím tužkou a potom obtahuji potřebnými barvami, dokud není vše natřené do finální podoby. Potom nechávám model proschnout a ten již vlastně čeká na zálet – svůj první let.. V hlavě vám zajisté běhají otázky jakou použít barvu, může-li se použít i jiná atd. Tak tedy asi tak.. Já používám vodou ředitelné barvy Balakryl, především matné. Pokud bych je chtěl lesklé, stačí konečný nástřik lesklým lakem, ale asi by to nebylo úplně ono. Takže Balakryl, ale jsou i jiné značky vodou ředitelných barev. K Balakrylu mám jen u dvou barev vcelku výtku na výrobce.. Červená a bílá barva má tak malé krytí, že je potřeba několik nátěrů a stále nic moc.. Z mého hlediska bude ale lepší tyto dvě barvy v budoucnu zkusit koupit od jiného výrobce, aby lépe kryly. Bílou spotřebuji brzy, tou zesvětluji ostatní barvy při míchání, ale červená, ta vydrží asi dlouho.. Nyní se zmíním, proč nedoporučuji potištěný ozdobný kloboukový papír. Jeho potisk po nátěru či nástřiku neustále vystupuje na povrch i po víceré vrstvě barvy. Stalo se mi to u dvou letadel, u prvoletů jsem to nechal tak, ale u kormidel Dakoty jsem opatrně papír strhal a potahoval znovu. Takže vodou ředitelné barvy. Mám vyzkoušené i lihové barvy i lak, ten lze použít také – nerozleptá polystyren pod papírem. Taktéž jsem to zkoušel přímo u Doflug D-3802 barvou syntetickou, právě pro malé krytí bílé Balakryl. Ani syntetika se přes papír ošetřený penetrací nedostala na polystyren. Takže na otázku muže být i syntetika? Odpovím, ano za určitých okolností může. Dokonce kombinace překrývání se těchto barev je po zaschnutí možná a navzájem se nenarušují. Chce to opatrně a menší vrstvy bez stékání (pokud zateče škvírkou za kabinu, tak syntetika udělá své – leptá polystyren.. Ve stříkání to chce trošku cvik a je lepší nespěchat s nánosy, aby barva nestékala – špatně se to potom opravuje. Zářným způsobem, že to opravdu jde i syntetikou je Čmelák na fotkách dole, jak základní, tak horní barva byla syntetická. Na kresbu paneláže a patiny jsem použil uhel nebo měkkou tužku, na kresbu detailů a obrysů lihové popisovače. Pro patinu očouzeného trupu z výfuků používám hodně zředěnou černošedou barvu, aby málo kryla, a raději okouření stříkám na vícekrát. A to je ohledně potahování kloboukovým papírem zhruba všechno.
Nátěr potahu kloboukovým papírem (1).jpg
Nátěr potahu kloboukovým papírem (5).jpg
Nátěr potahu kloboukovým papírem (4).jpg
Nátěr potahu kloboukovým papírem (6).jpg
P7041851.JPG
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one